Zimní přechod Malé Fatry

Čas od času neuškodí se vrátit na stará místa za jiných podmínek. Když jsme byli s partou kamarádů cca 4 roky zpět na letní túře na Malé Fatře, učarovala nám nejen krásnými výhledy, ale také přiměřenou náročností a dopravní dostupností. Proto, když jsme začali před měsícem plánovat, jestli nepodniknout nějakou další výpravu, byla Malá Fatra jedna z prvních možností. Zároveň to pro nás byl první vícedenní výlet do zimních hor, proto i určitá známost terénu byla k dobru.

Směrem k našim východním bratřím
Naše cesta začíná v pátek v 6 hodin ráno. O půl hodiny později nastupují kluci na Chodově, najíždíme na dálnici a míříme k Brnu. U Jihlavy ještě nabíráme posledního spoluvýletníka a tak se již v plné sestavě – já, Ondra, Tomáš, Víťa a David – vydáváme směrem k našim východním sousedům. Cesta plyne rychle a ti, kdo neřídí (tj. všichni kromě mě) průběžně popíjí a ladí se na tu správnou výletnickou notu.

Do Žiliny, resp. do Varína, odkud vycházíme, dorážíme kolem poledne. Trochu mě znervózňuje, že nás jeden z místních odrazuje od víkendového parkování kvůli přilehlým hospodám, ale moc jiných možností nemáme, takže s lehkou nervozitou zamykám auto, sahám po Tatranském čaji 72% a decentním lokem „na zdar výpravy“ zajišťuji, že s autem již nikam nepřejedu.

Náš dnešní cíl je Chata pod Suchým, která je zhruba 700 výškových metrů nad námi. Postupujeme volnějším tempem, s pravidelnými přestávkami na výhled a občerstvení. Sněhu a ledu postupně přibývá, teplota klesá, ale nálada je stále lepší.

Na chatu přicházíme kolem 17. hodiny, ubytováváme se v samostatném pokoji na pohodlných postelích a podle fyzické a společenské únavy se (ehm) někteří odebírají ke spánku a ostatní k místnímu výčepu, kde tráví několik příjemných hodin, ale před půlnocí už všichni zařezáváme do postele a připravujeme síly na další den.

Malý a Velký Kriváň
Probouzíme se již kolem 6. hodiny, na poměry předchozího večera i poměrně odpočatí. Za oknem vane silný vítr, ale naše myšlenky se upínají ke snídani a především dnešní hřebenovce, kterou máme na programu.

Míchaná vejce a pivo není samozřejmě žádná extra sportovní snídaně, ale o to na této výpravě nejde. Jeden z místních obyvatel chaty, zřejmě znepokojen našemi plány, se nás snaží varovat, že dnes se očekává silný vítr a že rozhodně nedoporučuje jít hřebenovku ze Suchého na Kriváň. Své obavy podtrhuje varováním od horské služby:

[…] Nedoporučujeme pohyb po hrebeni bez mačiek. Taktiež na všetkých turistických chodníkoch sa nachádzajú nebezpečné ľadové úseky , kde je nutné použiť mačky. […] Od cca 1500 m n.m.sa miestami očakáva výskyt silného vetra, ktorý dosiahne krátkodobo (v nárazoch) rýchlosť 32 – 40 m/s (115 – 145 km/h).

Bohužel (či „dík“?) jsme všichni hecíři a popravdě, nejsme úplně fyzicky nepřipravení a bez zkušeností z hor, takže nedbáme doporučení, připínáme mačky, bereme do rukou hůlky a vyrážíme směrem do sjezdovky vedle chaty.

Po pár metrech potkáváme vracející se výpravu, která vyrážela již dříve a vrací se se slovy „Tam se nedá ani stát„. Pohled na jejich boty bez maček nebo řetízků nás ale nechává v naději, že to je ten důvod, proč to nezvládli a tak vesele pokračujeme dál směrem na vrchol Suchého. Z léta si pamatujeme, že tento kopec je, spolu s úvodní sjezdovkou, jeden z nejnáročnějších výšlapů dnešního dne. Jenže v létě se jde poměrně znatelným traversem, kdežto v zimě … prostě přímo nahoru.

Hůlky, mačky a naše nohy naštěstí slouží, jak mají a tak se zanedlouho ocitáme na vrcholku Suchého. Vítr je tu skutečně znatelný, slyšet je na pár metrů, ale vše je to vykoupené nádherným výhledem, protože viditelnost je skutečně skvělá. Kvůli větru se ale nezdržujeme moc dlouho a raději se vydáváme dále na cestu s vidinou toho, že dále najdeme závětří a dáme si v klidu občerstvovací přestávku na jídlo.

Skutečně, po pár desítkách metrů narážíme na hřebeni na prohlubeň, kde je skoro dokonalé bezvětří, takže vyndáváme konzervy, salámy a pečivo a v klidu a bezvětří si dopřáváme provizorní oběd. Dovedu si představit, že být nejhůř, bylo by toto ideální místo na přečkání noci.

Odpočatí a posilnění pokračujeme dál po hřebenu. Místy jsem skutečně rád, že mám mačky a hůlky, jelikož vítr sice není nic, co by člověk neustál, ale občas zavane silně a cesta na vrcholku je široká tak maximálně metr a pak už následuje sráz dolů.

Přicházíme na rozcestí a proti nám z kopce schází skupina turistů. Dáváme se s nimi do řeči a říkají, ať na to ani nemyslíme, že u prvního stoupání fouká tak silný vítr, že se nedá stát ani na místě. Druhým dechem ale dodávají, že kdyby jim to řekl, nebudou mu věřit a půjdou to zkusit, což je přesně náš případ. Přesvědčeni o tom, že i tento úsek zvládneme vyrážíme na stoupání k Malému Kriváni.

Po pár desítkách metrů se ale začíná pomalu ukazovat, že toto není jen nějaké pofukování na hřebeni, ale skutečně silný vítr, který i navzdory mačkám a hůlkám občas odhodí na stranu i mě, jakožto nejtěžšího člena výpravy. Náklon těla blížící se 45° je nezbytností, stejně jako občasné poposkočení nebo přikrčení, když nárazově vítr udeří ještě silněji. Prvních 100 metrů zdoláváme asi za 10 minut a konečně se dostáváme do menšího závětří. Začínáme přemítat, jestli má cenu pokračovat, když podobné podmínky mohou trvat ještě klidně hodinu (letní chůze). Jsme však odhodláni nepolevit a tak sbíráme všechny síly a vyrážíme z větrného úkrytu.

Po dalších 50 metrech, kdy většinu času jdeme po čtyřech, se sesedáme na plném vichru, zasekáváme mačky do země a na půl metru na sebe křičíme, že toto asi nepůjde. Vím, že bychom nikdy nevzdali nic, kdyby šlo jen náročnost nebo únavu, ale naštěstí máme ještě dostatek zdravého rozumu na to, abychom překousli ego a vrátili se, pokud jde o život. Jako dobré rozhodnutí se to jeví o to víc zpráva z večera, kdy na stejném místě musela horská služba zasahovat u dvou jiných turistů.

Dvojice českých turistů ve věku 21 a 22 let se v pátek večer dostala v Malé Fatře do nesnází. Směřovali na Chatu pod Chlebem, když jeden z nich kvůli vyčerpanosti nemohl pokračovat v cestě.

Sbíháme tedy zpět k rozcestníku a řešíme, co dál. Na Chatu pod Chlebom, kde máme rezervaci, se nedostaneme. Vracet se po hřebeni na Chatu pod Suchým v tomto větru je vyloučeno. Žlutá značka vede lavinovým svahem, navíc na větrné straně. Jedinou možností je pustit se po modré, dolů, do údolí a doufat, že večer najdeme místo na spaní.

Cestou potkáváme skupinu, která nás před výstupem varovala a očividně se dobře bavila na náš účet, když si s námi vítr pohrával. Před sebou máme cca 1000 výskových metrů směrem dolů, během kterých nejenže stoupá teplota, ale také zákonitě začíná měknout a propadat se sníh. Po příchodu do lesa mačky sundáváme a dále už pokračujeme jen za asistence hůlek.

Plán dostat se do Varína k autu plníme se západem slunce a začíná druhá část – najít si místo k přenocování. Od místních se dozvídáme, že u nádraží je ubytovna, ale když do ní přijedeme, zjišťujeme, že se jedná spíše o klasický nádražní lokál, ale hlavně mají (údajně) plno. Velice rychle se ale spřátelíme s místními štamgasty a jeden z nich se nabídne, že nás svým autem navede do vedlejší vesnice k další ubytovně. Jen se před cestou posilní velkým panákem borovičky, dopije pivo a už sedí za volantem svého pickupu.

V ubytovně máme štěstí na volná místa a svým způsobem i na recepční. I když se nám snaží nejdříve podsunout pokoj pro 3 a pro 2 dohromady asi za 90€, nakonec souhlasí, že nám pronajme jen pokoj pro 3 s tím, že někteří z nás budou spát na zemi. Pokoj je ale dostatečně velký a má i balkon, kde si zabíráme místo já s Ondrou a pak už nic nebrání přesunu do restauračního zařízení, kde si vedle obligátních chlazených půllitrů dáváme i pizzu a rizoto a pak už hurá na kutě.

Směrem od našich východních bratří
Ráno je klasicky trochu náročnějšího charakteru a první diskuze se týká toho, kdo bude řídit zpět. Mě to naštěstí čeká až od Brna, protože tuším, že bych možná nějakou „setinku“ promile ještě dýchnul. Také zjišťujeme, že ten hotel, ve kerém jsme spali, není ani tak hotel, jako night club. Snídaně tu ale mají dobré, ke Spišským párkům přihazujeme ještě omeletu z vajec, uklízíme pokoj, usedáme do auta a vyrážíme zpět na Prahu…

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. petiteveggie napsal:

    A přesně takhle vypadá nezodpovědnost 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *