Z programátora vojákem

Už to bude skoro rok, co jsem neformální oblečení vyměnil za uniformu, notebook za zbraň a pružnou pracovní dobu za pevně daný režim. Jelikož se jednalo o poměrně zásadní (a pro mnoho lidí těžko pochopitelnou) změnu, setkávám se mnohdy s nepochopením, záludnými otázkami nebo zkreslenými představami, jak to vlastně v armádě funguje. Napřed bych ale uvedl několik základních slovíček, abych předešel případnému zmatku, jelikož slova jako teambuilding, meeting nebo manager již tak často nepoužívám:

zmrd – univerzální přirovnání
(cokoliv) jak zmrd“ – zdůraznění významu (cokoliv)

mrd – cokoliv nudného, případně těžko prostupný terén
„mrd jak zmrd“ – husté křoví

záděr – cokoliv náročného
„na Doupově byl záděr“ – cvičení na Doupově bylo náročné

fox – pohoda, odpočinek
„fox jak zmrd“ – odpočinek

týmovka – společná místnost pro členy družstva
„zamrdaná týmovka“ – nepořádek na společné místnosti

bago – žvýkací tabák
„zbagovanej jak zmrd“ – sedící na týmovce s tupým výrazem

založit – dát si do pusy žvýkací tabák
„nezakládej před nástupem“ – nedávej si před nástupem do pusy žvýkací tabák

rajón – společné prostory, které je třeba pravidelně uklízet
„dneska máme na rajónech hajzly“ – dnes musíme uklidit záchody

rozpinknout – potrestat, napomenout
rozpinknul mě na dvě doby“ – důrazně mě napomenul

Vedle těchto poměrně zažitých výrazů existují i další, více lokální, jako například „vocasník“ nebo „potulný prcíř,“ ale jejich význam není pro běžného člověka podstatný. Prostě „jiný kraj – jiný mrav“ a co si budeme nalhávat, větě „tak na kolik bodů oestimujeme tuhle story na dnešním groomingu“ si moc lidí mimo IT taky nepřeloží.

A teď už tedy k samotným otázkám a věcem, na které se mě lidé často ptají.

Asi nejčastější otázkou samozřejmě je, proč jsem se rozhodl vyměnit kancelář za kasárna. Inu, v životě spousty lidí asi nastane okamžik, kdy si řeknou: „Co to dělám se svým životem?“ (a nemusí to být nutně na Doupově, když ve 3 ráno v srpnu mrznete za kulometem a koukáte na silnici, po které má přijet nepřátelská kolona vozidel nebo o půlnoci při kopání okopu, protože kolega ztratil zásobník). Začalo to tím, že jsem se přihlásil do aktivních záloh, což nakonec vyústilo v to, že jsem AZ vyměnil za profesionální část armády. Prostě jsem chtěl dělat něco, co mě bude bavit, kde se budu cítit dobře, co mě bude naplňovat a posune někam dál. A i takto zpětně svoje rozhodnutí hodnotím jako správné.

Neméně častou otázkou je potom jak vypadá můj běžný den. To se nedá říct tak snadno jako v bývalé práci, kdy každý den byl „příchod do práce – standup – programování – oběd – nějaký meeting – programování – odchod domů.“ Každý den sice začíná nástupem, ale pak už se to den ode dne liší. Někdy není do čeho píchnout, tak si člověk jde zacvičit a pak má nějaké samostudium, údržbu materiálu nebo prostě jen kecá s klukama. Jindy se jede na střelnici, učí se první pomoc, topografii, o zbraních nebo pomáhá ve zbrojáku, uklízí sklad… Samostatnou kapitolou jsou pak vyvedení, kdy se jede (většinou na týden nebo dva) do nějakého vojenského újezdu, kde se cvičí taktika, střelby, přesun na vozidlech nebo vrtulnících a podobně.

Samozřejmě že zábava a dobrý pocit z práce účty neplatí, proto se najdou i tací, které zajímá, jestli jsem si finančně nepohoršil. Odpověď je jednoduchá: Ne, resp. ne moc. Nebudu rozebírat, jestli IT firmy platí málo nebo armáda hodně, ale když si člověk sečte základní plat, stabilizační příspěvek, příspěvek na bydlení a dojíždění a rizikový příplatek, dostane se každý měsíc na celkem rozumnou částku i na základní pozici. K tomu je potřeba také vzít v úvahu, že mimo Prahu se žije o dost levněji.

Občas se taky vyrojí otázka, jak to mám vlastně s dovolenou. Skutečnost je taková, že vlastně líp než v civilu. Režim dovolených není tak volný a je potřeba brát ohled na naplánované úkoly, takže se většina volna vybírá v blocích dovolených, které jsou v létě a o Vánocích. V základu má voják z povolání 27 pracovních dní volna, ale díky tomu, že poměrně často jezdíme na různá cvičení, za která se dává náhradní volno, dá se počet volných dní znatelně zvýšit a užívat si volno i několik týdnů.

Poslední otázkou, kterou bych rád trochu více rozebral, je, jestli náhodou netrpím duševním strádáním, když jsem se před tím několik let živil hlavou. Spousta lidí si totiž řekne, že „voják = tupá guma.“ Jako všude ale nejde ani zde takto generalizovat, protože, slovy klasika: „na blbce narazíte všude.“ Je jasné, že mojí pracovní náplní není řešení kvadratických rovnic nebo vynalézání léku na rakovinu, ale na rozdíl od civilu, kdy člověk přišel z práce „s hlavou jako pátrací balón“ a měl chuť si jít tak maximálně zacvičit, zde je to pravý opak. Po celém dni nějaké manuální či fyzické činnosti mám na „práci hlavou“ po večerech mnohem větší chuť, takže se častěji dostanu k dobré knížce nebo zajímavému článku či rozhovoru. Už sice nevím, jaký Javascript framework je právě v kurzu, ale o to více se můžu zajímat o současné dění, politiku, společnost, historii nebo cokoliv jiného, co mi přijde zajímavé.

Vedle toho se občas objevují i další otázky, ke kterým ale není třeba se nějak dlouze rozepisovat, jako například jestli už jsem někoho zastřelil nebo kdy pojedu do Afghánistánu. Takže jasně a stručně: ne a nevím.

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 2

  1. Littlepony napsal:

    A ta zelena te jeste neomrzela?A opravdu na uniformu leti holky vic?

    • Pavel Štěrba napsal:

      Zelená je dobrá, zrovna ty by si pro to měla mít pochopení.
      Ano, opravdu letí, minimálně v porovnání s ITáky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *