Z deníku mladého sportovce – trénink nohou

V dobách dávno minulých, když jsem ještě celé dny sedával v kanceláři a budoval si vedlejší kariéru amatérského kulturisty-teoretika, jsem si vedl tréninkový deník, kam jsem si pravidelně zapisoval poznámky z tréninků. Většinou se jednalo o strohé zápisky, co jsem ten den zrovna cvičil a v naprosté většině případů se jednalo o pravdu nudné zápisky typu „Dnes jsem cvičil kozy a bylo to fajn.“ Jeden zápisek se ale vymykal ostatním. I s odstupem času onen trénink hodnotím jako jeden z nejnáročnějších, resp. nejextrémnějších, co jsem kdy zažil. A protože můj online zápisník již skončil, vydoloval jsem z archivu alespoň tento záznam, aby se uchoval pro budoucí generace. Snad jedinkrát v životě jsem zažil svalovou horečku (myslím tím skutečně svalovou horečku, kdy člověk moc nevnímá okolí a většinu dne prospí, ne to lehké píchání v zadku – vy víte jak to myslím – kterým se chlubí kdejaká „bikina“ na Instagramu). Pohodlně se tedy usaďte, nalejte si sklenku Coly Zero, omluvte vulgarismy v doslovném přepisu a vydejte se na cestu do hlubin duše mladého sportovce, který podle rčení „Kdo při sportu nezvrací, cvičí pod svoje možnosti“ cvičil nad svoje možnosti hned 5x…

No ty vole, co to do prdele. Jo, vždycky sem si přál zažít pořádnej leg day až na krev. Ale že to bude až takovýdle, to sem fakt nečekal. Za sparinga jsem měl kamaráda z dětství, který se připravuje na jaro na soutěž a pravda, už před tréninkem jsem byl lehce nervózní a slova bráchy „máš se na co těšit, neodpustí ti ani hovno“ tomu moc nepřidávají. Příchod do fitka, rychlá převlíkačka a hup na pár minut na kolo.

Jo, pohoda, prostě to zvládnu. Prostě se kousnu.“ Lezu dolů z kola a sparing velí předkopy už při první sérii mě začíná píchat v hlavě jako debil. „Kurva, toho sem se přesně bál, že já si dával ten americkej nakopávač, tohle prostě nemůžu vydržet!“ „Dělej, ještě mi jich tam dej 8!“ Nohy už skoro neslouží, nahoru to táhne sparing. Ve stehnem cítím nové, mrazivé, štipání. Fajn, lezu dolů a hned se mi podlamují nohy. Brácha v koutě se jen zlomyslně pošklebuje a já mu opravdu závidím jeho tempo. „Ty vole, a to byla jen první série prvního cviku.“ Dostávám se do jakéhosi transu a už přesně nevím, po které sérii, ale končím nad záchodovou mísou a to málo, co jsem snědl před tréninkem letí ven.

Dřepy jsou obsazený? Tak si dáme leg press.“ Sotva se držím na nohou, hlava píchá jako debil, váha, kterou mám zvedat se mi ani trochu nelíbí. Nepropínat nohy a v dolní pozici několik vteřin držet se zdá jako nadlidský úkol. „Pojď kurva, tvoje tělo může, to jenom hlava si myslí, že ne!“ Fakt nevím kdy nebo proč, ale za chvíli opět klečím nad záchodovou mísou. Před očima mi prolítne 15Kč, které jsem dal za porci BCAA a které mizí v útrobách mísy. Přesouváme se na dřepy. Naložím si 100kg, hrdě odmítnu pás a jdu na věc. „Ty vole, i moje stará dřepuje líp než ty.“ Nevím, kde je nahoře, kde je dole, hlava se mi točí a jediné, co slyším, je neustálá hecovačka ze strany sparinga. Ani nevím, kolik dřepů dělám, kolik sérií, jak dlouho ležím na lavičce o přestávkách a kde se ve mě bere to, co ze mě pravidelně po pár sériích letí ven do porcelánového hrdla místních záchodů. Hlavou mi problikává, že tohle přece nemám zapotřebí, že se odrovnám na několik dní, ale nevím, jestli je to moje hrdost nebo zásah shůry, ale pokaždé, když se zvednu ze země se nějak dokopu k další sérii k mému překvapení jsou další série dřepů o něco lepší a bolest v hlavě trochu polevuje.

Následují lýtka, kde se mi trochu začínají vracet smysly, ale stejně to není žádná sláva. Alespoň, co si pamatuju, během lýtek ani jednou nebleju. „Jdem na výpady, vezmi si kolik uznáš za vhodný. Obyčejně nemám problém dělat výpady i s 37kg jednoručkama, ale teď sotva sahám po 20kg. Výpady jdou docela v pohodě, i když kamarádky, která zrovna přišla, si skoro nevšímám. Odjedeme několik sérií výpadů a jdeme naposledy dorazit lýtka. Už vidím světlo na konci tunelu. Poslední cvik. „Ty vole, já to snad přežiju.“ Nevím, kolik si nakládám, jen vím, že jedu přes 20 opakování a lýtka pálí jako čert. Chodím doslova jak namrdanej kačer. Po několika sériích je hotovo.

Nechápu, jak jsem něco takovýho mohl přežít. Nechápu, jak jsem kterýmukoliv svýmu předchozímu tréninku mohl říkat tvrdej. Na některé z celkem pěti záchodových seancích ze mě muselo vyletět i moje ego, protože to a kontrolu nad svýma nohama právě vůbec nemám. Ale zkušenost je to kurva přínosná! Musím drtit nohy, jako že fakt hodně. Žádný tréninky pro slečinky, žádných pár opáček, jen aby to trochu lehce pálilo. Byl sem sraženej na dno, na jakým sem v posilovně ještě nebyl, ale místo brečení ve sprše se musím zvednout a za pár měsíců to absolvovat znova, doufejme, že líp, tvrdějc a alespoň s poloviční vomitáží.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *