Výlet k Lago d’Iseo

Bylo to letos v zimě, kdy jsem si uvědomil, že mluvením o cestování se ještě nikdo nikdy nikam nepodíval. Je sice fajn, když člověk neustále opakuje, jak rád cestuje a poznává nové krajiny, ale když k tomuto povídání jenom sedí na zadku a čeká, až našetří na tu jednu cestu někam za velkou louži na týden, je to jen mlácení prázdné slámy. Tak jsem si řekl, že letos budu cestovat co to jen půjde – pokud možno co nejlevněji a na kratší doby. Když se tedy objevila nabídka na zlevněné letenky do italského Bergama na 3 dny, neváhal jsem ani chvíli a rovnou booknul i jednu letenku pro bráchu.

Příprava byla, jak už je mým dobrým zvykem, v podstatě nulová. Věděl jsem, že Bergamo jako město vypadá docela hezky a že je u něj několik jezer. Vzhledem k tomu, že Wizz Air, se kterým jsme letěli, má dost omezená bezplatná zavazadla, rozhodovalo o programu především (noční) počasí, které mělo být nejlepší u Lago d’Iseo (dále už jen Iseo). Do batohu se tak vešel spacák, karimatka, ručník a tepláky a mikina na noc. Pro příště už budu vědět, že stačí jen ten spacák…

Vzhůru na cestu
Odlet máme ve čtvrtek někdy kolem 16. hodiny, takže kolem poledne začínáme balit a vyrážíme směr letiště. S odletem není žádný problém a batohy v přehledem splňují maximální povolené rozměry. První zážitek zažíváme už v letadle, kdy přelétáme Alpy a díky nulové oblačnosti je máme jako na dlani.

Bergamo
Po hodině a něco přistáváme v Bergamu a už při výstupu z letadla zjišťuji, že ta mikina, kterou si nesu v ruce, mohla klidně zůstat doma. Nebe bez jediného mraku a ve stínu dobrých 30 °C. První cesta z letiště vždy vede do centra města, ideálně na vlakové nádraží, takže na informacích kupujeme jízdenky na autobus a přesouváme se na vlak. Další vlak do Isea jede asi za hodinu, tak si v kantýně kupujeme dva lahvové Heinekeny (jakože „na zdar výpravy„) a jdeme si v rychlosti omrknout město.

Po cestě zpátky na nádraží ještě zmaříme tři kopečky zmrzliny a střední porci hranolek se sýrovou omáčkou, což osobně později dost proklínám, protože … no … mi neudělají úplně dobře na žaludek. Cesta vlakem trvá s jedním přestupem něco přes dvě hodiny, nikde žádný průvodčí a vzhledem k tomu, že jedny z dveří našeho vagónu nejdou otevřít, musí místní paní s kočárkem popojet ještě o jednu zastávku. Druhá třída, jak má být. V Brescii máme přesednout na vlak již do Isea, nicméně i když má jet ze 2. nástupiště, nikde o něm není ani zmínka. Až po chvíli zjišťujeme, že za rohem je ještě jednou „2. nástupiště“, protože proto. Navíc náš vlak stojí na prvním a není to ani náš vlak, který byl zrušen, ale nějaký náhradní. Tolik alespoň z toho, co jsme pochopili od (pouze) italsky mluvícího průvodčího.

Iseo a Lago d’Iseo
Do Isea se dostáváme až večer, což ale neznamená, že stále není horko jako blázen. Iseo je ale opravdu kouzelné město na břehu stejnojmenného jezera a z každé strany na vás dýchá přímořská atmosféra s tím, že na horizontu není moře, ale hory ze všech stran. Procházíme se podél jezera a vybíráme podnik, do kterého usedneme na svlažení hrdla. K láhvi šumivého vína dostáváme ještě drobné občerstvení (které mizí světelnou rychlostí, stejně jako víno) a tak ještě přidáváme Tequilu Sunrise a Bacardi.

Blíží se půlnoc a je na čase najít místo ke spaní. Nám stačí jen trošku rovné travnaté plochy, kterou si snažíme najít v okolí místního obchodu, abychom si ráno mohli koupit snídani. Poměrně rychle máme štěstí a steleme si ve vysoké trávě kdesi mezi domy, kde nerušené přečkáme noc, kde jediné, co nás ruší, je opravdu velké vedro, které nás průběžně celou noc budí a nutí lézt ze spacáku (ke spokojenosti místních komárů).

Jako správní Češi ke snídani kupujeme ty největší a nejlevnější bagety, pomazánkové máslo, salám a sýr. Snídáme na břehu jezera, bavíme se krmením místních kačen a vrabců a skokem do vody, protože už v 8 hodin je opět vedro. Asi bychom zvládli celý den sedět u vody ve stínu a nic nedělat, ale nakonec přeci jen vyrážíme směrem k dalšímu městu. Po rozpálené silnici se na boso šlapat moc dlouho nedá, v botaskách se zas nohy solidně paří. I ten Shiba Inu, kterého potkáváme vypadá, že toho má plné tlapky. Když dorazíme do cílové osídlení, zastavuje nás policajt a říká nám, že pokud chceme dál, cesta po silnici je nebezpečná a musíme tak buďto oklikou nebo autobusem. Oklikou se nám nechce a při pohledu na přeplněný rozpálený autobus se ani tato varianta nesetkává s nadšením, takže se vracíme zpět do Isea.

Opět lehké koupání a hledání stínu, ve kterém je i tak podle teploměru dobrých 35 °C… Přemýšlíme, co dál, původně jsme totiž chtěli druhou noc trávit poblíž Bergama, ale Iseo se nám tolik líbilo, že jsme ještě celý den strávili zde. Bráchu napadá noční pochod do Rovata, což je asi 14km po silnici, s čímž nemám žádný problém. Jen je potřeba nepodcenit zásoby, takže kupujeme dvoulitrový demižonek vína a pomalu vyrážíme na další cestu.

Po cestě musíme udělat ještě neplánovanou zastávku v pizzerii, ale jinak cesta pokračuje bez problému, aut, kilometrů a vína ubývá a jde se čím dál tím líp. Za zády nám stále trčí kopce z okolí Isea, nad hlavou hvězdy a konečně poměrně příjemná teplota vzduchu. Když dojde víno, zkoušíme ještě štěstí v prvním podniku, který má po půlnoci otevřeno, ale bohužel (nebo spíš bohudík) neberou karty, takže pokračujeme dál a začínáme pomalu hledat místo na spaní. Kdo mě zná, ví, že mám v oblibě mopsy. Takové ty malé, veselé, chrochtající psíky. Dovedete si tedy asi představit, jak potěšující je, když v jednu ráno na jednoho opravdu narazíme. Musí se ale nechat, že mops jako hlídač není moc dobrá volba, protože se ihned chce kamarádit a nechá se beze všeho hladit a drbat.

Naši výhodou je, že můžeme spát skutečně kdekoliv a vinný sad se jeví jako skvělá varianta. Poučeni z předešlé noci už do spacáků ani nelezeme a před spaním sledujeme letadla, která nám nad hlavami klesají na letiště v Bergamu.

Ráno se probouzíme, každý ve své brázdě a i když kolem nás prochází (nejspíš) majitel sadu, nic nenamítá a cosi nám italsky na „Good morning“ odpoví – můžeme jen doufat, že nám přeje to stejné. Stačí už jen dojít na vlakové nádraží a přesunout se do Bergama. Po cestě si ještě dávám menší siestu u potoka, který protéká městem.

Na nádraží bohužel zjišťujeme, že další vlak jede až za dvě hodiny a že tím pádem nebudeme mít moc času na prohlídku samotného Bergama. Volný čas trávíme pospáváním na nástupišti a ve společnosti silných belgických ležáků, takže když konečně vlak přijede, člověk je opět docela v náladě (a to teplé počasí tomu jistě moc nepřidá).

V Bergamu zjišťujeme, že nákup jízdenky na letiště není jen tak, protože podle všeho jsou zde dvě (o čemž nemáme ani páru), takže kupujeme tu, u které doufáme, že nás doveze kam potřebujeme a napjatí usedáme do autobusu. Naštěstí máme kliku a na správné letiště se tak dostáváme cca dvě hodiny před odletem. Navíc se dozvídáme, že náš let bude mít půl hodiny zpoždění, ale vzhledem k tomu, že jiný let je posunut s 15:30 na 21:30 si moc nestěžujeme.

Zpátky do Prahy
Na letišti už opět jen odpočíváme, užíváme si klimatizace, čtu si Travel Bible (což je mimochodem vážně super knížka) a čekáme na spoj. Těsně před odletem se ještě převléknu do jiného trika, protože to, ve kterém jsem byl po celou dobu, už začíná pomalu mluvit, pár posledních fotek, rozloučení s místním horkem a skrz pár turbulencí zpět do Prahy…

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. 17.7.2016

    […] jsme tady… Jezero a jeho okolí je kouzelné samo o sobě a trochu mi připomíná italské Iseo, kde jsem byl nedávno. Velká vodní plocha, města podél a hlavně, všude kolem hory. Přezouváme se z cestovní […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *