Víkendový výlet do Basileje

Mám rád Švýcarsko. Vážně. Příjemní lidé, čistá města, ale především úžasná příroda. Bohužel, Švýcarsko nemá rádo mě, protože pokaždé, když tam přijedu, je deštivo, větrno a zima. Nicméně, pokud zpáteční jizdenka z Prahy do Basileje stojí 20 €, člověk prostě jede, i když předpověď nevypadá nejlíp.

Příprava
No jo, skutečně se na cestu připravit… Někdy bych to měl vyzkoušet. Většina mých cest probíhá stylem: (přijedu na místo) „Tak, a co teď?“. A tentokrát to nebyla výjimka. I když, přes Google Earth jsem si zjistil, že poblíž Basileje je nějaký kopec a na něm pár zřícenin. Skutečně si ale užívám ten pocit, že se nemusím držet žádného planu a můžu si dělat a jít kam chci a nemusím se ohlížet na to, jak dlouho mi to zabere. Také zkouším ketogenní dietu a o víkendu „cukruju“, takže si beru hodně sacharidů (od čokoládek po těstoviny).

Praha > Basilej
V pátek odjíždím z Florence ve 23 hodin. Student Agency je sázka na jistotu a tak díky multimediálnímu centru a pohodlným sedačkám ani 12 hodin cesty není problém. Několik sérii Přátel mě udržuje v dobré náladě a i tak mám dostatek času na spánek.

Wartenberg a Basilej
Do Basileje příjíždíme druhý den asi hodinu před polednem. Autobusová zastávka vypadá … jako parkoviště. Moje první kroky vedou na nedaleké vlakové nádraží, abych zjistil, jak to tu mají se zamykatelnými skříňkami kvůli procházce městem, kterou plánuji na další den. Dnes ale moje kroky směřují na Wartenberg, což jsou tři zříceniny nad Basilejí s (doufejme) pěkným výhledem a (snad suchým) místem na spaní. Myšlenky na suché spaní se ale začínají pomalu rozpouštět, protože začíná pršet … hodně.

Naštěstí mám novou pláštěnku na batoh a samozřejmě také na mě, ale i tak jsou moje nohy a hlavně boty mokré jak pes. Oblečení na noc mám ale zabalené ve vodotěsných pytlících, tak mi trocha vody nedělá těžkou hlavu a vesele pokračuji dál. Když přijdu k Wartenbergu, déšť ustane a vysvitne slunce. Počasí se umoudří a tak si sedám na první lavičku a čtu si knížku o Elonu Muskovi (která je mimochodem opravdu super!).

Asi po hodině a půl čtení je čas se opět pohnout. Když dorazím k samotné zřícenině, nikde není ani živáčka a tak se porozhlížím po místě na spaní. Nacházím něco, co vypadá jako chodba … se záchodem? Bohužel se to zdá jako nejlepší volba pro případ, že by opět začalo pršet. Po „zajištění“ noclehu vyrážím ke druhé zřicenině, což je stará věž s poměrně hezkým výhledem. Slunce svítí, je docela teplo a tak si na jejím vrcholu dávám šlofíka. Hodinu, možná dvě, nijak to neřeším. Po probuzení jsou na věži další lidé s rodinou a jeden kluk zhruba mého věku (a přisahal bych, že cítím něco, co až nápadně připomíná trávu…). Ale drogy nejsou na programu dne, sahám raději opět po knize.

Bohužel můj čtenářský kroužek je přerušen … další bouřkou. Tato navíc vypadá silněji než ta první a tak v rychlosti dokončuji kapitolu a běžím do své „záchodové chodby“. Přesně na čas, jakmile přiběhnu, bouřka udeří v plné síle.

Ale nevadí, už jsem na suchém místě. Tedy alespoň doufám. Jelikož chodba je trochu do kopce, skrz ní začíná protékat voda. První věc, co mě napadne, je postavit si hráz. Z hlíny a kamení. Není to úplně nápad století, ale lepší než nic. Skutečně to zhruba na hodinu řeší můj problém s vodou, ale po nějakém čase začne hráz prosakovat a tak musím rychle postavit druhou, která zadrží prosakující vodu. Funguje to. Bohužel, horní hráz (ta nad mojí hlavou) začne prosakovat také a to „jezero“, které zadržuje, už je pěkně rozlehlé. „No, tohle asi celou noc nevydrží, je sedm večer“. A skutečně, hráz nevydrží, protože ji začnu opravovat … a omylem ji kamenem prohrábnu a tak proud vody teče všude tam, kde mělo být mé suché místo na spaní.

Moje poslední šance na suchou noc je lehnout si na „záchod“. A tady bych rád zmínil, že se nejednal o záchod, pouze zde leželo pár (čistých!) papírků! Problém je, že rozměry 150×150 cm nejsou úplně moje velikost. Ale když chci spát, musím se vejít…

Usínám vcelku brzo, ale ve 4 hodiny ráno mě budí zima. I když mám na sobě tři vrstvy, ten slabý letní spacák se prostě nezapře. Rychle vytahuji deku, kterou mám v batohu a dopřávám si s přestávkami ještě hodinu nebo dvě spánku. Když vyjde slunce a ptáci začnou zpívat, i já lezu ze spacáku ven.

basel-17

Nedělní ráno je úžasné! Počasí mi přeje, žádný déšť a slunce nad hlavou. Rychlá snídaně v podobě těstovin s tuňákem a vzhůru do města. Původně byla na programu ZOO, ale jelikož se počasí opět zhoršuje, tuto možnost ruším a jen se procházím po městě. Po několika hodinách a návštěvě centra, místních parků a dvou McDonaldů už stojím zpět na autobusové zastávce a čekám na autobus do Prahy, který má půl hodiny zpoždění.

Basilej > Praha
Cesta zpět ubíhá bez problému. Jsem mnohem víc unavený než při cestě sem a tak skoro celou dobu spím, vyrušen pouze kontrolou na hranicích (během které jsem „vybrán“ k detailnější prohlídce…). V 6 ráno přijíždíme do Prahy a tak si dávám jen rychlou sprchu doma a mířím do práce…

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. 21.7.2016

    […] jednu denně (ať už ráno, nebo večer), jediné, co si vybavuji, že kdy jsem vynechal, bylo na tripu v Basileji (tam jsem ale zase solidně zmoknul). Jaké jsou tedy mé […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *