Proč jsem se přihlásil do Aktivní zálohy

Hned na začátku odpovím protiotázkou: „Proč ne?“ Ne, nechci se vyhnout hlubšímu rozboru mojí motivace, ale skutečně – kdo jiný, než mladý, aktivně sportující, člověk se má do Aktivních záloh hlásit?

aktivni-zaloha

I když se občas nechám spontánně vyhecovat k různým (především sportovním) výkonům, mám v sobě i dostatek zodpovědnosti na to, abych si něco tak zásadního, jako je služba v AZ, pořádně promyslel. Tím chci říct, že toto rozhodnutí nevzešlo z nějakého „Tak jo, tak já to teda zkusím„, ale po důkladném zvážení, co to pro mě bude znamenat a co to bude obnášet.

Prvotní důvod, který jsem zmínil již v úvodu je fakt, že jsem prostě „ideální“ (po stránce věku a fyzické aktivity) kandidát. Svobodný, +- 25 let, pravidelně cvičící. Když by se mě někdo zeptal: „A proč ty nejsi v AZ?„, nenajdu jediný argument, proč tomu tak není.

Druhou věcí je, občanská povinnost. Nežijeme každý sám za sebe, každý jsme součástí většího celku a každý by měl nějak přispět pro dobro kolektivu. Zní to možná jako klišovitý výňatek z brožury „Jak být týmový hráč a platný člen společnosti„, ale je tomu tak. Společnost nám dává spoustu výhod, poskytuje ochranu a je potřeba jí taky něco, podle našich možností, vrátit. Řeči o tom, že „budu chránit jen svoje nejbližší“ jsou naprosto liché. Samozřejmě neříkám, že se člověk nemá starat o své blízké, ale pokud pro někoho společnost končí za prahem domu, může se odstěhovat do lesů a chránit tam své blízké před medvědy, pěkně sám na sebe…

Hodně často čtu o tom, jak je potřeba bránit naše hodnoty, historii, způsob života, svobodu. Ale světe div se, samo se to neubrání. A pokud si každý pojede stylem „Hodnoty je potřeba chránit, tak je někdo chraňte!„, tak samozřejmě zaniknou. Nemám rád obecné řeči typu „Ono se musí“ nebo přeházování řešení problémů na jiné lidi. Ne, „ono“ se nic nemusí, my sami musíme.

Na druhou stranu ale nejsem ani moc zastánce dělání zbrojních průkazů za účelem „ochrany okolí“. Nerad bych tuto myšlenku vyjádřil špatně – nemám nic proti tomu, když má někdo zbrojní pas, ať už je jeho důvod jakýkoliv a když už nic, tak jistě není pro případného útočníka dobrá zpráva, že spousta jeho potenciálních cílů může být ozbrojena. Jen mě zaráží, kolik lidí si ho dělá například v souvislosti s imigrační krizí, když nejsme schopni se lidí kolem nás zastat v případě, že jsou na ulici nebo v plně obsazené tramvaji napadeni někým jiným. Z čeho pak vychází ona jistota, že pokud dojde k útoku, bude takový člověk schopen zbraň adekvátně použít a nezpůsobí více škody než užitku?

Třetím důvodem je současná politická a bezpečností situace. Nepatřím mezi ty, kdo by se zúčastnili „internetových válek“ v diskuzích, zaplňovali svůj Facebook plamennými komentáři na každou událost nebo s každým hned vedli diskuzi o tom, co si o palčivých tématech myslí. Na druhou stranu ale velice aktivně dění sleduji, zajímám se o to co se děje, ať už je to migrační krize, ISIS nebo vývoj na Ukrajině a chování Ruska obecně a na základě toho si myslím, že není dobré si lhát do kapsy, myslet si, že světový mír je jistota a doufat, že v případě problémů se o nás „někdo“ postará, ale udělat alespoň to minimum a přispět svojí troškou do mlýna. Pokud by (nedej Bože) skutečně došlo k nějakému konfliktu, branná povinnost se vztahuje na všechny stejně (muže i ženy) a pak už i takový „detail“, jako jestli mé zkušenosti s taktikou a zacházením se zbraní budou vycházet z počítačových her a akčních filmů nebo reálného vojenského výcviku, bude hrát roli.

A v neposlední řadě se také jedná o chuť zkusit to, zažít to, poznat nové limity a hranice. To je něco, za čím se neustále ženu a snažím se posouvat…

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 2

  1. Dundee napsal:

    Respekt:)

  1. 24.2.2018

    […] kopání okopu, protože kolega ztratil zásobník). Začalo to tím, že jsem se přihlásil do aktivních záloh, což nakonec vyústilo v to, že jsem AZ vyměnil za profesionální část armády. Prostě jsem […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *