Noční výšlap na Sněžku

Při plánování akcí se člověk setká se dvěma „extrémy“. První je člověk, který není schopen za žádnou cenu dát jasnou odpověď a většinou se stejně nezúčastní, protože to věděl moc brzo / pozdě nebo v daném termínu už něco má / ještě nic nemá, ale možná mít bude. S takovým člověkem je hrozně těžké cokoliv naplánovat, i když bydlí klidně ve vedlejším baráku. Na druhé straně jsou lidé, kteří i když žijí na druhém konci planety (bez nadsázky) nemají problém domluvit výlet prakticky během hodiny a den po příletu do ČR na něj i skutečně vyrazit. Klika, že Zůza patří mezi ten druhý typ…

Na bytě se již oblékám do oblečení, ve kterém půjdu na samotný výšlap a s nelibostí zjišťuji, že jsem si zapomněl vzít kanady… Hlavně, že jsem nezapomněl na dvoje ponožky do nich. Co se dá dělat, budu muset cestu absolvovat v botaskách, koneckonců, nebude to poprvé, co jdu na podobnou túru s takovouto obuví. Na nádraží nabírám Zůzu a zjišťuji, že i ona nemá úplně horské obutí a celou cestu půjde v bílých teniskách… Sedáme tedy do auta, zapínáme trance set v rádiu a se zastávkou v obchodě vyrážíme směr Pec pod Sněžkou. Ve spolujezdkyni po cestě mizí dvě plechovky piva a balení syrečků a já už se těším, až zastavíme v Peci a dám si taky jedno orosené. K mojí nelibosti ale při příjezdu na místo určení zjišťujeme, že v Peci mimo zimu těžce „chcípl pes“ a všechny restaurace mají zavřeno. Nicméně i tak to zkoušíme a k našemu překvapení narážíme po pár set metrech na bar, ve kterém si majitel pouští hudbu a na dotaz na pivo nás srdečně zve dovnitř. Pohodový týpek, který nám vypráví o svém podniku, ochotně točí pivo a do reproduktorů pouští drum and bass na přání. Čas si kromě chlazení hrdla krátíme také hráním karet, ale po půlnoci je již potřeba se sebrat a vyrazit směr náš nejvyšší vrchol…

Cest volíme po modré, přes Obří důl, protože si žlutou, podél lanovky, chceme nechat na cestu zpět. Notnou chvilku tedy jdeme po silnici a teprve u kapličky zatáčíme do lesa a začínáme šlapat nahoru. Cestu s námi sdílí ještě dvě školní výpravy (bez batohů, vody, jídla…), ale držíme si poměrně rychlé tempo, takže nám za chvíli mizí ve tmě. Občas si uděláme krátkou přestávku na napití a musím říct, že to naprosté ticho kolem nás je úžasné. Jen trochu škoda, že nebe je zatažené, takže moc nejsou vidět hvězdy. Nicméně neprší, nefouká a relativně k času je i teplo. Při příchodu na hřeben do Obřího sedla se nám naskýtá pohled do Polska, kde svítí města a komunikace, zatímco české Podkrkonoší je, až na pár světýlek, tmavé.

Na samotný vrchol Sněžky přicházíme kolem 3. hodiny ranní. Všude je samozřejmě ještě tma a jelikož východ slunce očekáváme až před 5. hodinou, nachází Zůza travnatý plácek na východní straně vrcholu, kde vyndáváme spacáky a na hodinu ukládáme hlavy ke sladkému spánku. Ve 4:30 ale neúprosně zvoní budík a společně se skupinou dalších dobrodruhů sledujeme toliko očekávaný východ slunce.

Poté už není moc na co čekat a tak vyrážíme podél lanové dráhy směrem k autu. Po zhruba hodině spánku mě čekají dobré dvě hodiny za volantem, tak využívám brzké ranní hodiny ke koupání v místním ledovém rybníku a alespoň trochu se probírám. Nicméně po hodině jízdy se občas přistihnu s víčkama blíže než je zdrávo, tak sjíždíme z hlavního tahu a na jedné z vedlejších komunikací si na poli dáváme ještě hodinu šlofíka k dobru, po kterém již bezpečně dojíždíme (opět za zvuků trance a hardstyle) až do Prahy.

Galerie

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *